Zima a jaro :-)
Zima
Letošní zimu kačenky přežily v pohodě. Těsně před jejím začátkem dostaly nový kachník, dost velký i na to, aby tam mohly v největších mrazech zůstat. Sice vždy i v mrazech ráno radostně vyběhly do sněhu (však jsou běžci!) ale hned začaly uhýbat nožičkama, jak je záblo a raději sedly a schovaly si nohy do peří. Občas některá i kulhala, možná jak uvázla nohou ve sněhu. Jsou ale chytré – však je vede Jane a to je naše nejchytřejší holka! Takže když bylo hodně zima, dobrovolně zůstávaly v kachníku. Teď klepu – nemoci se nám vyhýbaly. Až na nového kačírka Romea. Začal být nějaký oškubaný na hlavě. Nevěnovali jsme tomu pozornost a domnívali jsme se, že jej občas klovne Donald, který ve své pánovitosti se s jeho přítomností ne a ne vyrovnat! Jenže se to zhoršovalo. Po odchytu jsme zjistili, že má zanícené oči. Takže jsem nejdřív vyžadovala lék na oči v lékárně. Kupodivu se slečna nedivila ničemu a doporučila kapky. Nastalo období chytání a kapání do oka, v čemž jsem sice získala docela slušnou praxi, ale nepomáhalo to a tak jsem se dožadovala léčby kačera na veterině – zdá se, že chtít léčit kačera stále není zrovna obvyklé. Ale paní veterinářka se k tomu postavila čelem, přijela dokonce kachního pacienta omrknout k nám domů a nasadila antibiotika. Naštěstí v tabletách. Přiznám se, že nesnáším léky, které musím dát do vody nebo do krmení. Pořád mám pocit, že každé zvíře nedostalo patřičnou dávku, vodu ještě k tomu kachny víc vycákají než vypijí.. A tak jsme kačera každý den lovili a cpali mu do krku půl tabletkyJ Nejdřív to zvládal jeden člověk, ale kačer se stával stále chytřejším, až vyčuranějším, tabletu vyplivoval a nakonec jsme na něj musely být dvě, abychom proceduru zvládly. No, musely.. chtělyJ Popravdě, kdy se vám podaří říct, že musíte dát antibiotika kačerovi, že? Můžete si jej přitom pohladit, obdivovat jeho krásné peří zblízka….Ale co je nejdůležitější, léčba zabrala a z Romea je zas krasavec.:-)
Jaro je tady!!
Konečně jsme se dočkali. Jaro je tady, kačky jsou čím dál tím spokojenější, protože už vydolovávají žížaly a jiné tvory. Jakmile někdo vyjde na zahradu něco kopat, má je kolem sebe, protože čekají, že jim nějakou masitou potravu zpřístupníme. Ovšemže křičíme, že to není strava vhodná pro těhotné – pardon snášející kačenky, ale nedají si to vysvětlit. Ano, kačenky se konečně hezky roznesly a denně jsou dvě až tři vajíčka. Dokonce jedna pečlivka (vsadím se, že je to Mary!) si hned vyrobila hnízdo, do kterého jí ovšem snáší také Jane a občas i Julie. A jestli se z vajíček mají v pohodě vylíhnout kachňátka, neměly by kačky v potravě mít přemíru bílkovin. Takže od té doby, co tahají ze země žížaly, dostávají raději jen ječmen a vitamíny, ostatní si najdou samy.
S jarem přišla jedna nepříjemná věc. Je dlouho světlo, kačkám se venku daří a nechce se jim domů do kachníku. Dokonce je snad sbírání masa baví v noci ještě víc než ve dne. Jenže po loňských zkušenostech s vypleněným hnízdem Mary a se sežranými kačenkami u jiných lidí se bojíme nechat je v noci venku bez ochrany. A tak je možné vidět u nás po setmění člověka hledajícího kačenky, šátrajícího potmě mezi stromy a malinami a rybízy. Ještě štěstí, že se obyčejně ozvou. A pak hejno kaček sice neochotně, pokud možno oklikami, ale neomylně běží ke kachníku a za nimi tápe tmou člověk poškrábaný od větví. Kdyby to aspoň byly větvičky s třemi kouzelnými oříšky, že...:)
